Rack Reyd 2012

Pátek:

16. ročník Rack Reydu plný parádních mašin, rockové hudby a sexy koček je konečně (spíš bohužel!) za námi a následující ročník je v nedohlednu. Motofestival situovaný do Žerotína u Loun byl opět nejočekávanější akcí letošního roku. Stejně tak byli v očekávání pořádající, tedy členové MC Astacus, kolik že to letos dorazí příznivců jedné stopy a vůně spáleného benzínu.

Příjezd o půl 4 odpolední sliboval dostatečný prostor pro vybrání bezpečného místa k zakotvení, který by stejně tak dobře ochránil proti nezvaným zbloudilým duším. Cíl byl jasný, nacpat se až na kraj areálu, což se s jistým úsilím, a s jistou dávkou potřebnou k nalezení téměř nenalezitelné roviny, podařilo. Kraje areálu byly spíše vhodné pro výkopové práce, jak vtipně poznamenal biker stanující (stavěl stan, neplést s erekcí :D) o deset stop vedle.

Ihned, abych se adaptoval v mém dočasném teritoriu, které činilo krásných 220x210 cm, jsem se seznámil s mladým párečkem (neplést s kosteleckou uzeninou, dále Martin a Martina). Obklopen třemi novými přáteli jsem vyrazil v ústrety místnímu stánku. Příznivá cena rakovnického piva Bakalář (25,- kč) slibovala veleúspěšnou akci, jíž nemohl zahájit nikdo jiný, než Vlasta Korec.

Na pódiu se v celkem rychlém sledu střídaly kapely, a to jen proto, aby s velkou parádou mohl večer „zakončit“ Vláďa Šafránek a jeho Walda Gang. Nelze opomenou, že se v podvečerních hodinách k celé akci připojil Magorfkleci (dále jen Magor) se svou (už taky padnutím pokřtěnou) Yamahou. Svého tekutinového deficitu se zmocnil s takovou vervou, že byl ve stanu ještě dříve, než začala o půl druhé slibovaná LESBI SHOW.

Sobota:

Po příjemných pěti hodinách spánku a 2,2 ‰ na tachometru začínal nový den. Z okolních stanů se tradičně ozývaly humorné glosy vysvětlující momentální stav žaludečního aparátu. :D U ranního piva a česnečky bez česneku si Magor postěžoval na mou noční parodii motorové pily a nemotorový, vlastně nemotorný, pokus o vylezení ze stanu. Nezbývalo nic jiného, než kápnout božskou – úniky ze stanu, ať už nouzové či zcela dobrovolné, nejsou mou silnou stránkou.

Po této skromné snídani (pivo + parodie na česnečku) bylo nabíledni, že pokud do sebe nenaliju alespoň dvě limonády a nezakousnu něco malého, (nakonec se z toho vyklubal guláš se šesti) spanilou jízdu zkrátka nepojedu. – Magor se jen vesele usmíval a verbálně se opíral  mého veterána. (na letišti by sis už netroufl, co?) :D Martin mu jaksepatří přitakával.

Před jednou hodinou (přeskočím-li pár hodin) už každý připravoval svůj stroj na 65 km spanilku. Strojů bylo požehnaně, ožralých ještě víc!

Celá jízda se však obešla bez vážnějších nehod, až na dvě rozbité přední masky. To nejdůležitější bylo za námi a to nejhnusnější před námi – Bizonovo plivání kravských očí do dálky. Nelze opominout, že této soutěže se zúčastnili jak chlapi (a jeden malej husťák), tak i ženy. Kdo neviděl, o nic nepřišel. Pajšl se mi zvedal i přes to, že jsem byl součástí jen jako prostý divák. V duchu dobré muziky a tekutého moku se večer dotáhl téměř až do samého konce, - alespoň pro mě. Tento den nebyl zrovna mým nejukázkovějším. Magor odjel po pár písničkách kapely Rammstein member´s club a já se pomalu valil do stanu. M a M mě za chvíli následovali. Usínání při písničce Feuer Frei bylo více než parádní.

Neděle:

Každý s ostychem vylézá ze stanu a váhá, zda vyjet či ne. Po kempu se proslýchá, že zelený nikde nestojí. Tak jedem…